Neco málo o mě,
Narodil jsem se v lednu, v neděli na začátku slunečného dně. Všude kolem bylo přes metr sněhu. Hory byli pohádkové bílý, obrovské a velkolepé. Vůbec dítě štětěni, a to my zůstalo napořád. Šťastně a radostné dětství jsem prožil skoro ve všech koutu státu, otec byl voják tak že jsme se pořád stěhovaly než se usadily na trvalo v Sofii. A to už jsem byl v sedmé třídí. Tak za těch pár roků jsem vystřídal sedm krajů a škol. Mě to stěhováni náramně bavilo, pořád nove místa, nove lidi nové zkušenosti, do dnes pro mě cesta je cíl. Po maturitě, tehdy mezi základní školu a gymnázia byla maturita, měl jsem vše na výbornou ale odkryl malováni a už jsem věděl, co chci výt.
Prosadit moje přesvěcení o mou budoucnost v rodině trvalo dva roky. Jeden jsem strávil v německé ježíkovy školí a druhy v 729 škola v Moskvě. Měl jsem užasni pocit ztraceného času. Po návratu z Moskvy jsem zapsal večerní gymnázia. Po roce jsem odmaturoval na velmi dobry a narukoval na vojnu. Dostal jsem se do školu záložních důstojníků. Vojna jako řemen ale byli jsme mlady a silni. Na konce prvního roku pár z nás jsme byly vyznamenaní oficírským stavem. Poslaly mě do Sofie jako velitel četu řidičů. Bilo to tvrdé ale super, všechny nápady co jsem měl k organizace garáže, dílen a pomocných systému se uskutečňovaly jako by kouzlem. Výsledky byli super, měly jsme návštěvy a pochvaly z vlády. Podepsal jsem smlouvu na pět roku službu v armádě. Příští rok po prve se začalo mluvit o designu a bylo vyhlášeno několik kandidátských míst pro design do zahraničí. Otec proti designu nemněl námitky tak že jsem se začal připravovat na zkoušky. A že jsem dítě štěstěny ze zkoušek první místo bylo moje. Mohl jsem si vybírat, Německo, Rusko a Česko. Tým že jsem voják z vojenské rodiny do Německa mě nepustili, tak jsem si zvolil Česko. Super leta studeňská, všechny ročníky nás bylo 16 a profesoru 22. Pracovitost a huť do práce u všech byla úžasná. Často se stávalo, že nás pozdě v noci musela vychodit ze školy policie. Byli jsme v jakémsi fantastickém světě, jedna velká rodina s úžasným cílem, znát, umět, byt vizionářem, být užiteční a úspěšní. Byla to - Vysoká škola uměleckoprůmyslová Praha, obor tvarování strojů a nástrojů, detašovaný ateliér Zlín. Získání titul - Akademický sochař.
Když se podívám dozadu, každý z nás má vlastní osud ale v celku všichni jsme dobří. Po škole už jsem měl manželku Irenu a syna Simeona, jely do Bulharska a nějaký čas tam bydlely. Pracoval jsem v: - Design centr Sofie. Ateliér pro specifické úkoly ministerstva chemie. Výzkumný ústav chemického průmyslu. - Akademie věd BG, obor: systémové průzkumy mořského šelfu. V roku 2000 jsme se vrátili do Česka. A tady jsem externí spolupracovník v oblasti designu, adaptace nových materiálů ve výrobě a výrobní technologii v řadě firem. 3D navrhování modelu, prototypů v měřítku 1:1. Malá plastika v galeriích EU
Fantastický studijní leta z dávných 1966 – 73 let minulého století
Neco málo o mě,
Narodil jsem se v lednu, v neděli na začátku slunečného dně. Všude kolem bylo přes metr sněhu. Hory byli pohádkové bílý, obrovské a velkolepé. Vůbec dítě štětěni, a to my zůstalo napořád. Šťastně a radostné dětství jsem prožil skoro ve všech koutu státu, otec byl voják tak že jsme se pořád stěhovaly než se usadily na trvalo v Sofii. A to už jsem byl v sedmé třídí. Tak za těch pár roků jsem vystřídal sedm krajů a škol. Mě to stěhováni náramně bavilo, pořád nove místa, nove lidi nové zkušenosti, do dnes pro mě cesta je cíl. Po maturitě, tehdy mezi základní školu a gymnázia byla maturita, měl jsem vše na výbornou ale odkryl malováni a už jsem věděl, co chci výt.
Prosadit moje přesvěcení o mou budoucnost v rodině trvalo dva roky. Jeden jsem strávil v německé ježíkovy školí a druhy v 729 škola v Moskvě. Měl jsem užasni pocit ztraceného času. Po návratu z Moskvy jsem zapsal večerní gymnázia. Po roce jsem odmaturoval na velmi dobry a narukoval na vojnu. Dostal jsem se do školu záložních důstojníků. Vojna jako řemen ale byli jsme mlady a silni. Na konce prvního roku pár z nás jsme byly vyznamenaní oficírským stavem. Poslaly mě do Sofie jako velitel četu řidičů. Bilo to tvrdé ale super, všechny nápady co jsem měl k organizace garáže, dílen a pomocných systému se uskutečňovaly jako by kouzlem. Výsledky byli super, měly jsme návštěvy a pochvaly z vlády. Podepsal jsem smlouvu na pět roku službu v armádě. Příští rok po prve se začalo mluvit o designu a bylo vyhlášeno několik kandidátských míst pro design do zahraničí. Otec proti designu nemněl námitky tak že jsem se začal připravovat na zkoušky. A že jsem dítě štěstěny ze zkoušek první místo bylo moje. Mohl jsem si vybírat, Německo, Rusko a Česko. Tým že jsem voják z vojenské rodiny do Německa mě nepustili, tak jsem si zvolil Česko. Super leta studeňská, všechny ročníky nás bylo 16 a profesoru 22. Pracovitost a huť do práce u všech byla úžasná. Často se stávalo, že nás pozdě v noci musela vychodit ze školy policie. Byli jsme v jakémsi fantastickém světě, jedna velká rodina s úžasným cílem, znát, umět, byt vizionářem, být užiteční a úspěšní. Byla to - Vysoká škola uměleckoprůmyslová Praha, obor tvarování strojů a nástrojů, detašovaný ateliér Zlín. Získání titul - Akademický sochař.
Když se podívám dozadu, každý z nás má vlastní osud ale v celku všichni jsme dobří. Po škole už jsem měl manželku Irenu a syna Simeona, jely do Bulharska a nějaký čas tam bydlely. Pracoval jsem v: - Design centr Sofie. Ateliér pro specifické úkoly ministerstva chemie. Výzkumný ústav chemického průmyslu. - Akademie věd BG, obor: systémové průzkumy mořského šelfu. V roku 2000 jsme se vrátili do Česka. A tady jsem externí spolupracovník v oblasti designu, adaptace nových materiálů ve výrobě a výrobní technologii v řadě firem. 3D navrhování modelu, prototypů v měřítku 1:1. Malá plastika v galeriích EU
Fantastický studijní leta z dávných 1966 – 73 let minulého století